Jen krátké shrnutí. Mediální dům MAFRA patřící Andreji Babišovi obvinil jihomoravského hejtmana Haška z vazeb na kontroverzní lobbistku odsouzenou (nepravomocně) za korumpování novinářů. Pan Hašek oponuje, že se jedná o uměle vykonstruovanou „hnojometnou předvolební kampaň vedenou stranickým listem ANO“.
Jak se může v celé záležitosti orientovat běžný občan, který nemá informace ze zákulisí politiky, a komu lze důvěřovat?
Je velmi obtížné věřit Michalovi Haškovi, politikovi, který v minulosti evidentně v politice lhal a prokázal nepřímočaré chování. I kdyby měl tentokrát skutečně pravdu, jen těžko ji kvůli své pověsti před veřejností obhájí. Stejně tak brát s plnou vážností obvinění, vycházející ze stránek deníků ve vlastnictví jeho politického rivala, vyžaduje velmi silnou obezřetnost.
Ať se věci mají tak či onak, v této konkrétní aféře se zrcadlí dva negativní jevy naší politické kultury. Za prvé, politici, kteří ztratili svou důvěryhodnost, veřejné funkce neopouštějí. Svým tvrdošíjným setrváváním poskytují snadný terč politickým oponentům, a stahují tak ke dnu i vlastní politické strany. V konečném důsledku posilují obecnou nedůvěru v politickou reprezentaci a křiví politickou kulturu jako takovou.
Za druhé, média vlastněná aktivními politiky zákonitě ztrácejí punc nestrannosti a nikdy se nemohou vyvarovat podezření, že jsou účelově používána jako nástroj politické moci.
Důsledkem tohoto stavu je nárůst nedůvěry občanů v politické elity i média a je jen malá naděje ve zlepšování politické kultury u nás. Dokud tu nebude více politiků, kteří budou brát politiku jako službu veřejnosti, hledání cest z bludného kruhu bude obtížné.
