Demokratickou Evropu čeká čtyřměsíční politické drama odehrávající se na jevišti britské politiky. Jeho děj z hlediště kontinentální Evropy už neovlivníme, ale rozuzlení se nás bytostně dotkne.
V červnu 2016 na Britských ostrovech vyvrcholí politická bitva o Británii. Plánované referendum o setrvání v Evropské unii přinese důležité rozhodnutí. Výsledek ovlivní vztah ke zbytku Evropy na dlouhou dobu dopředu. Můžeme si být jisti, že se bude ve Spojeném království bojovat i o nás.
Výtky části britských občanů a politiků vůči Evropské unii, které dovedly zemi až k referendu, lze do velké míry pochopit. Přebujelá bruselská byrokracie, obavy z postupné ztráty národní svrchovanosti, příliš mnoho konkurujících východoevropských migrantů představují fenomény vyvolávající silné otazníky nejen u Britů. Jsou citlivými tématy i pro ostatní Evropany. V zájmu sebezáchovy se nesmí na půdě Evropské unie bagatelizovat a je nutné nepolevovat v hledání jejich řešení. Oproti tomu je ale také třeba se ptát. Jak daleko jít a stojí nám za to, abychom rozehrávali nebezpečnou ruskou ruletu, jejímž výsledkem může být hromadná evropská sebevražda.
Současný svět staví Evropu před řadu nebezpečných výzev. Od pádu berlínské zdi jsme sice prožívali čtvrtstoletí bezstarostného života, ale tato doba už skončila. Na Blízkém východě se šikují náboženští maniaci a podněcují k vraždění v evropských městech. V Rusku se znovu etabloval agresivní režim. Usilovně šíří rozkladnou propagandu proti demokracii a vydatně sponzoruje extremistické nacionalistické strany s protievropskou agendou. Přestože tyto běsi vycházejí z odlišných kulturních a politických kořenů, v jednom se jejich zájmy protínají. Bytostně nenávidí demokratický způsob evropského života a naši svobodu. Rozpad a oslabení Evropy je jejich mocenským cílem. A v této situaci přichází Britové se svým referendem.
Odchod z Evropské unie může být lékem na některé obavy prožívané částí britské populace. Celkový účet za takový lék bude ale bezpochyby pro Brity a celou Evropu mnohonásobně vyšší, než si dnes umíme představit. Není snadné ho nyní přesně vyčíslit. Nikdo z obhájců Brexitu to zatím neudělal. Jen naivka si však může myslet, že přetrhání dlouhodobě budovaného přediva vzájemných vazeb a odchod ekonomicky silné země, která je navíc kolébkou evropské demokracie, nebude mít pro Brity a celou Evropskou unii žádné důsledky. S jistotou přispěje k rozhádanosti celého společenství a oslabí zbytky evropské jednoty. Především pak posílí frontu extremistických protidemokratických sil a umocní jejich propagandu.
Britský premiér vyjednal v Bruselu dohodu a vzápětí se postavil na stranu Spojeného království v Evropské unii. Pravděpodobně si uvědomil, že nikomu neprospěje destrukce, ale že cestou je vzájemný dialog a hledání kompromisu. Státnicky upřednostnil dlouhodobé cíle před krátkodobým ziskem. Pro všechny je lepší silná Británie ve stabilní a jednotné Evropě než izolovaný ostrov vedle oslabeného kontinentu. Demokratickou Evropu čeká čtyřměsíční politické drama odehrávající se na pódiu britské politiky. Jeho děj už z hlediště kontinentální Evropy neovlivníme, ale rozuzlení se nás bytostně dotkne. Nezbývá, než si držet palce a sympatizovat s volbou pro Evropu. Doufejme, že zvítězí zdravý britský rozum.
